Konečně správná slova v pravý čas

strašně často se mi stává, že na tu "pravou" větu přijdu až po situaci, kdy by se hodila - ale dneska nee, heč

já dneska potkala takového protivného známého - před dávnými a dávnými lety s ním chodila moje kamarádka, byl to pablb, naštěstí si toho dost rychle všimla a rozešla se s ním - ale on mě od té doby zahrnul mezi své nejlepší kámoše a kdykoliv mě vidí, hrne se ke mě a objímá a líbá... fuj, ble, hnus. nejsem na to obecně moc zvědavá, natož od něj.

dneska ke mně běžel a já v poslední chvíli vykřikla: Stůj, vždycky když mě líbáš, mám pak měsíc opary

úplně ho to vzalo, chytil se za pusu, je mě pozdravil a zase šel a pořád se ohlížel, asi aby ode me něco nechytil snad už mi dá pokoj