U nás je teď takový vachrlatý, protože manžel dělá noční. Zvládáme to sice statečně, ale i tak mě to nebaví, celou noc jsem doma sama, přes den vlastně taky, protože manžel spí.. Má to tak rozházený, že ani o víkendu není schopnej fungovat normálně... když je v práci, tak se apsoň vyspím, ale jakmile je doma a není v posteli, tak se co hodinu budim...
naštěstí na 95% je tento stav jen do konce roku, ale i tak... už mě to nebaví, cítím, jak se odcizujeme, i když si to nechceme připustit.. I kvůli holce je to blbý, je jí 9m, volá pořád tátu, ale táta spí nebo je v práci.. ty dvě hodiny cos e jí věnuje, je docela málo.. Jsem tu jako kůl v plotě...
Předtím byl ouředník, ale to jsme ještě neměli dítě, takže jsme to nějak neřešili, to jsme byli spolu kdykoli jsme chtěli.
Jinak cos e týče pusy na příchod, odchod, během dne, to jo, to provozujeme taky.. O těch víkendech se to snaží vynahrazovat, ale i tak je to divný... chci manžela, kterej bude se mnou usínat, budeme spolu kouka na filmy a ne že mam manžela defacto jen úředně...
no nic, zase bude líp, půjde jinam a bude to zase náš hodnej taťka