Re: Kdo vyhrává v bitvě o chlapa?

Niano, nezlobím se
Kdybych neměla možnost jít někam jinam, tak bych pochopitelně nešla a šel by on. Ale dostala jsem možnost, šanci, tak jsem ji využila a z čistě racionálního hlediska si myslím, že jsem udělala dobře.
Srdíčko sice bolí, protože ať udělal co udělal, milovala jsem ho a ten cit ve mně stále ještě je. Ale je to cit vázaný na toho, kým byl předtím, mám to v sobě nějak oddělené - člověk, se kterým musím jednat teď (kvůli dětem), je pro mne naprosto cizí a je mi z něj opravdu zle, je nabubřelý, arogantní, naprosto bez jakéhokoliv citu ke mně (aspoň jako k matce svých 3 dětí)... Takže jakoby "oplakávám" mrtvého muže a učím se žít bez něj a s nutností být v (byť minimálním) kontaktu s "cizím" člověkem, který nosí jen masku mého bývalého muže a každých pár dní mi "bere" děti.
Jinak přesně jak píšeš - zažíval něco, co nikdy předtím nezažil, prý kdyby to neprožíval, nikdy by nevěřil, že je to možný, aby se to dělo i v životě a ne jen v románech a filmech, atd. Zmínila jsi "manipulátorku" - jo, na ni sedí takřka přesně popis z tohoto článku - http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2050
Jen "nehučí", ale kuňká, je velice málomluvná, ale když už něco kuňkne, tak se chlapovi málem "rozskočí srdce" nad jejím utrpením... (viděla jsem to na mém muži a mám to potvrzeno od jejího manžela, kterého taky znám a přátelíme se)