Re: Život se život mění - jak to cítíte a prožíváte?

Monty,
Když to uvedu na příkladu, tak člověk, který neustále na něco nadává, stěžuje si, fňuká, dokáže mluvit jen o praktických věcech typu práce, děti ve škole, jídlo, nakupování, peníze a navíc ani ne s humorem... je pro mne dospělej. Nedokáže se odreagovat, zasmát, nebo se směje akorát televiznímu Silvestru... sedí v tom svým malým životě jako žába na prameni, jí ty brambůrky, pije pivo...
Přesně. I když pivo tedy piju taky
Ale na tohle narážím hodně, že lidi okolo žijou čistě jen těmi praktickými věcmi, odškrtávají si v zápisníčku ty splněné denní povinnosti a večer jsou blažení z toho, co všechno zvládli. Já to beru jako nutné zlo a když to zvládnu, nijak se z toho neraduji, mnohem častěji tedy něco nezvládnu nebo s na to jednoduše vykašlu.
Na jakékoli blbnutí slýchám řeči typu "ty se musíš hrozně nudit, když myslíš na takové kraviny" nebo rovnou "kdyby ses radši víc věnovala domácnosti". Když se setkám se spolužačkami, jde hovor jedině po linii děti, jejich problémy se školou, nemoci, pak práce, ale zase spíš v tom ohledu, jak je sere šéf, pak manžel nebo nemanžel a co si kde výhodně koupily...
Manžel taky takhle vidí spokojený život a dospělost. Jenom já mu to dost narušuju, protože moc dospěle nežiju a ty úkoly z diáře prostě splněné nejsou