Re: Život se život mění - jak to cítíte a prožíváte?

Valkýro,
přiznám se, že to z osobního života moc neznám, protože se s takovými lidmi prostě nestýkám. Nejsem k tomu nijak naštěstí nucena, ani po stránce profese, natož po osobní. I moje kamarádky z dětství, které jsou v podstatě "normální dospělé ženské" jsou pořád "holky", protože se spolu vždycky zasmějeme, pobavíme; pravda, proberou se nějaké běžné problémy, ale tak nějak s humorem, nikdo nedělá tragické obličeje. Pro mne je třeba děsně dospělá bývalá tchýně, i když je to hrozně obětavá paní a rodinnej typ a co se týče vnuka, dělá pro něj fakt hodně... ale mluvit s ní je děs, protože ona pořád mluví o praktických věcech, o vaření, o sousedech, o příbuznejch, co si kdo koupil, kam jel, co dělá, co budou péct v neděli, kdo má jakou nemoc... To je pro mne takový mustr dospělosti, kterou fakt těžko zažiju.