Re: Vztahy v rodině po odstěhování daleko

Přízpěvek od Radky mi něco připomíná.
Akorát u nás je to tak, že jsme si koupili domečeka 2 místnosti jsme přenechali na "občasné" bydlení pro moje rodiče, kteří byt v Praze prodali. Dříve k nám tak jednou za měsíc jezdili, potom jim najednou rodiče s námi na čas přestali komunikovat aniž by vysvětlili, co se stalo.
Teď k nám přijedou tak jednou za dva měsíce a před dvěma lety nám řekli, abychom si ty pokoje vzali zpět, že je nepotřebují. Místo dárků k Vánocům nám "darovali" nábytek v těch dvou místnostech. Vše jsme nechali při starém - vůbec jsme nechápali, co se děje a nějaké vysvětlení bylo od nich v nedohlednu. Během těch dvou let si postupně různé věci odváželi a na začátku tohoto roku mi sdělili, že si můj bratr dojede pro některý nábytek z pokoje. Chtěla jsem se zeptat, jak to, ale oni raději "ujeli" domů. Nic se nedělo, tak jsem jim sdělila, že pokud si brácha chce něco odvézt, tak do konce tohoto roku, protože si tu jednu místnost chceme udělat jako ložnici a tu druhou jako WC, sprchu. Brácha přijel a odvezl si co potřeboval. To nepotřebné nám tu zůstalo - on to prý nepotřebuje a neví, co by s tím dělal. Co s tím budeme dělat my nikoho nezajímá. A minulý týden jsem si vyslechla od mojí mámy, že jsem nevděčná a můj bratr má ze mne MINDRÁK. To mne tedy opravdu už rozplakalo a když jsem chtěla nějaké vysvětlení, tak se mi dostalo těchto slov: "Jsi hysterická (že brečím) a ohledně tvého bratra mi to řekla jeho manželka". Podotýkám, že moje máma svojí snachu nemůže ani vystát a stále si na ní stěžuje. Připadám si nyní neuvěřitelně odstrčená a smutná. Máte někdo s rodiči či sourozenci také problémy? Nebo jsem vadná jen já???