Ach to (ne)poslouchání

Mám 4 letou dcerku, která je celkem inteligentní, dobře komunikuje a pálí jí to. Jenže mívá skoro denně záchvaty vzteku (hysterické), kdy je schopná udělat scénu a řvát tak, že se otáčí všichni do vzdálenosti 300m.(Když maminka není ochotná jí vyhovět). Nebo ji poprosím, podej mi něco- nepodám, dones mi něco-nedonesu, dones si to sama. Pomoz bráškovi- nepomůžu. Půjč mu tu hračku....-nepůjčím. Odnes si talíř po jídle- odnes si ho sama, nechci.
Nevím, jak ji naučit být trochu ochotnější, vstřícnější, pozitivnější, jen malinko... snažím se být trpělivá a vysvětlovat, ale jsem jenom člověk a mám jenom jedny nervy a ty mi občas rupnou- po déle trvající negativistické "masáži". Začnu křičet a říkám jí ošklivé věci, které mě pak mrzí. Zažila jsem za svůj život ( i jako au-pair) hodně dětí, ale takovéhle nee. Občas si říkám (jako ateista), že mě pánbůh potrestal... Mrzí mě to, ale je to někdy silnější.