Re: Co děláme špatně?!

MOžná bych zkusila někdy něco dělat s ním extra - bez bráchy a bez toho, že ho odložíte jen na kroužky. Ono upřímně jít sáňkovat s o otolik mladším bratrem zase asi tak zábavné není. POkud nemá kamarády (nemohli byste mu pozvat nějakého spolužáka na pohrání? Já takhel staršího odkládám u spolužáka a na oplátku si zase beru spolužáka k nám), a jsou to buď kroužky nebo brácha, tak se nedivím, že je zpruzelej. ZKuste si ho někdy vzít jen ty, nebo jen tatínek a udělejte s ním něco pro "velké kluky" - i kdybys ho jen vzala sebou na nákup (bez bráchy), nebo ho poslala s tatínkem do biografu (bez bráchy), aby měl pocit, že se věnujete JEMU, že není jen nějaký "přívěšek" k mladšímu bratrovi?

Druhá věc, která mě napadá a s kterou se potýkám já. Mám šestiletého ve škole, chodí mi ze školy strašně unavenej. A právě ta únava se projevuje zvýšeným zlobením atd. Zjistila jsem, že nejschůdnější je vzít ho rovnou domů, dát oběd, pustit DVD - on si sedne, dívá se, odpočine si, zrelaxuje - a pak teprve po něm něco chci (oblíkat, jít ven, psát úkoly atd.). Prostě potřebuje tu hoďku na to, aby se otřepal. Druhý problém který má a který se projevuje právě pruděním a děláním naschválů - reaguje prudce na výkyvy glykemické křivky. Když má hlad, tak kŇourá, vzteká se, nic mu nejde, u ničeho nevydrží, brečí, pošťuchuje (hnusně) ségru, držkuje, odmlouvá. Když naopak má prudký přísun cukrů (nejhorší je čokoláda - takové lentilky jsou u nás v podstatě tabu) - tak je šíleně hyperaktivní - lítá, řve, mlátí do věcí, skáče, chová se jak utrženej ze řetězu. Takže já už sebou nosím furt balíček sušenek (BeBe) nebo něco takového (hlavně karbohydráty - ovoce nepomůže) a když mi přijde, že začíná vyšilovat, tka přikrmuju. Cokoliv chceme podnikat, tak musíme "po jídle" - tj. ven jdeme po svačině atd., jinak je z toho všeobecný řev. Prostě mrkni na váš jídelníček a zkus ještě experimentovat s tím - omezit cukry, ale dohlédnout na pravidelný přísun potravin.