Re: Hormony, bonding a surrogátní mateřství

Samarlu, jak premyslim o tom co pises, myslim, ze ty sama si zatim veci ujasnujes.

U nas v rodine nejvice plati uprimnost. Vzdyt jak to chodi v okolnich a v prazskych nemocnicich vice mene vite. Domnivam se, ze jsou veci, ktere nechces vytroubit do netu, ale manzelovi snad muzes rict co z toho, co zmenit je v lidskych rukou, ti vadilo, nebo respektive nevadilo, ale ted jako matka zralejsi a s jinym nadhledem bys tezko nesla. Myslim, ze jde o lidsky pochopitelne veci bez zadne vetsi teoreticke nadstavby.

Pokud spravne chapu, on ulitava na lidove predstavy, ze zenska iracionalita patri k sestinedeli, ale jinak se da "racionalne" vsechno prijmout jak prijde a nehroutit se, pak proti takovym predsudkum da se argumentovat cetbou: existuje zatim skromny ale prece nejaky vyzkum o zvetsenych rizicich poporodnich depresi a poruchach bondingu po SC ci komplikovanych porodech a nasledujicim odlouceni. Ale jinak, kdyz takove dopady nejsou, si myslim, ze vetsinou plati argumentace na lidske rovine: ze miminovi neni jedno, zda spi v babybalkonku vedle matky nebo nekde na jinem patre, a matce to take neni jedno.

Ale vazne myslim si, ze pouze ty (a nikoliv tvuj manzel) muze posoudit, za co se ti stoji vzdat si "sporaku" a jinych vyhod (treba take stresu kvuli organizace slozitych veci, nutnosti vyjednavat, strachu z moznych konfliktu ve stavu, kdyz konflikt skodi a pod.). Co vadi a nevadi a do jake miry vadi, je vec rize subjektivni, a na tom hodne zalezi rozsah dopadu. Ale to si priznat je veci uprimnosti, jak sobe tak jinym dotycnym. Prekousnute prani z ohledu na "rodinu a spol." muzou prijt o hodne draz. Snad jsem pochopitelna, co jsem chtala rict.