Re: Rodina a jak v ní přežít

Já jsem kdysi byla roky hlášená u své tety. Ve 20-ti jsem tam chtěla začít bydlet a teta byla ráda, že tam někdo je, jinak byli celý rok na chalupě. Po nějaké době jsem se rozhodla, že si k sobě nastěhuju kamarádku, která potřebovala levný podnájem, ale když jsem o tom mluvila s našima, tak ti byli naprosto proti. Kámošku neznali, to je pravda, ale byla to fakt hodná holka. Napsala jsem tetě a zeptala se jí, jestli by jí to nevadilo a ona napsala, že ne. To už byl tehdy jiný byt, než ten, ve kterém bydlela celý život, udělali jsme výměnu, protože se ty původní byty rozprodávali do vlastnictví. V tom původním bytě by to asi nerozdejchala, ale takhle dala požehnání a kámoška u mně pak bydlela víc jak 2 roky a bylo to moc fajn, i naši ji měli rádi.
Zeptala bych se babičky, ale spíš bych volila variantu ten byt pronajmout, sourozenci bych nabídla půlku výnosu z nájmu. Exekuce bych se bála taky.