Partnerova první rodina

Je mi dneska smutno a mám nějakou depku. Ale k věci. Partner má z bývalou ženou 2 děti (15,11). Mám je moc ráda, zvykla jsem si na ně a s ex taky problém nemám i když někdy mě štve, ale každý má své mouchy. I já. Myslím, že nejsem špatná macecha a děcka mě mají taky rádi. Tedy aspoň podle toho jak se chovají a celkově ty vztahy jsou ok ). Dost mi nevl. dcera pomáhá i s malou jak přijedou, děti ji mají rádi a ona je strašně moc taky. Prcka si taky oblíbili.. Kluk je v pubertě, tak to raději nekomentujiale jinak ok. Dneska jsme je vezli domů a já vždy čekám v autě aby si partner mohl vyřešit co potřebuje s ex (kecají před barákem). Já je tak pozorovala jak tam všichni spolu stojí a přišlo mi strašně líto, jak partner pendluje mezi dvěma rodinami, nejsme vlastně ti jediní a pořád se bude vlastně něco řešit a domlouvat i s bývalou ženou. Neprožili jsme spolu to poprvé- narození PRVNÍHO dítě (to mě bude mrzet už vždycky, že neuvidím jak poprvé se mu narodí vlastní krev ) společné bydlení, narození druhého dítěte. Prostě vše už prožil a má za sebou a teď se to jen opakuje. Všechno je to jinak než jsem si kdy představovala. No jo, člověk míní a život mění. Ono snad zase zítra bude líp.Strašně mě to mrzí. Měla bych to hodit za hlavu, ale jednou za čas, to příjde, dnes zcela nečekaně (i jsem si trošku tajně pofňukala). asi se půjdu naládovat čokoškou i když se snažím trochu zhubnout...

Jo, vybrala jsem si ho sama a nemám si co stěžovat že. Ale občas je to těžké.Asi jsem se jen potřebovala vykecat, či slyšet, že někdo to má taky tak nebo asi jen slyšet, že to zs bude dobrý pořádné kamarádky nemám, ty řeší jen své problémy a na mě nějak zapomínají a mě už taky nebaví být pořád jen ta vrba, já si taky občas potřebuju pobrečet někomu na rameni... na domovské diskuzi jsou sice fajn holky, ale žádná tohle neprožívá, tak je nechám dnes drbat o něčem jiném.