Re: Odešli jste někdy ze zaměstnání z minuty na minutu?

jj, odešla jsem z "džobu svých snů" - chtěla jsem dělat v cestovce zaměřené na zájezdy Norsko/Švédsko. Jedna bývalá spolužačka mi nabídla že její šéf shání, tak jsem si to tam šla dohodnout, firma měla cestovku a hotýlek, platová nabídka slušná, šéf se kasal jaké má s cestovkou plány - a že prý bych si mohla udělat kurz norštiny (na to já slyším, jak mi někdo nabídne že se můžu učit jazyk, můžu se potrhat), dal mi smlouvu předem, prostě působilo to celkem jako seriozní podnik. Nastupovala jsem 1.1. v pondělí a 5.1.v pátek ráno jsem tam pracovat přestala. Šéf byl neskutečný, neskutečný buran, jak v jednání se svými podřízenými, tak ale i se zákazníky - po telefonu posílal doprdele aj do jiných míst. Práce tam bylo jak na kostele (příprava na veletrh, měla přijet skupina klientů k nám do hotýlku, měl se pro ně zařídit program). Kolegyně tam byla sama, ale mě šéf žádnou - vůbec žádnou práci nezadával, stála jsem tam jak tvrdý Y uprostřed kanclu - ani stůl, ani židli (pak teda křeslo pro klienta), nikdo mi nevysvětloval vůbec nic, o cokoliv jsem se zajímala nebyl čas nebo to byl "ku.evskej nápad" - takže když jsem tohle viděla, v pátek ráno mi to nedalo a ve svém neskonale chytrém mládí jsem mu řekla že se chová jako buran - jak může tímhle způsobem řídit firmu a že se divím že má vůbec nějaké zákazníky, načež on stál asi 10 vteřin jako opařenej, pak na mě zařval jako bejk "VEN" (což bylo k smíchu poněvadž jsme byli přede dveřma kanceláře venku na ulici - já s lyžema - měla jsem jet s těma klientama busem lyžovat). Tak jsem se obrátila a místo do autobusu jsem šla na tramvaj a jela domů. X-krát jsem přemýšlela jestli jsem udělala dobře - jeho kancelář funguje dodnes, tak těžko říct jak jsem na tom byla s tou pravdou, nicméně s mým přístupem bych tam stejně nevydržela, a mít šéfa takovéhodle a na krku odpovědnost za autobus klientů..... to bych neustála. Takže pro mě asi dobře.