Pro jednou to vydrž....

Ivule,

já ti radím - možná tak jako ostatní tady - aby ses přemohla a oslavy se zúčastnila, říkej si fakt, že to děláš kvůli manželovi, kterého máš ráda a pro jednou to prostě vydrž.

Já mám naštěstí vztahy s tchánovci v pohodě, ale úplně to stejné, jak to popisuješ, mám s vlastním bráchou a zejména s jeho manželkou. Naštěstí jsme je na žádné oslavy nezvali (naštěstí) a ani zvát nebudeme, prostě jsme s nimi přerušili veškeré kontakty (a je to veliká úleva), protože tak jak píšeš - vždycky to byly jenom urážky a posměch z jejich strany na naši adresu a zejména na mého manžela, takže jsem si řekla: dost a končím. Mělas vidět, jak se naráz chudáčci malí cítili uražení a co prý my jsme si jim dovolili udělat....halt jsme jim sloužili celá léta jako zdroj zábavy a obveselení a když nás to přestalo bavit, tak jsme opět ti špatní....darmo mluvit.

ALE - něco podobného jsme řešili, když se jim narodilo dítě a měli jsme jet na křtiny - můj manžel se přemohl kvůli mě, vydržel to a akce jsme se zúčastnili, protože můj manžel si asi řekl, že je to halt přece jen můj brácha a jeho dítě. Takže to udělal kvůli mě. To, jak se ovšem chovala jeho manželka, nemá vůbec cenu popisovat....jako nafrněná nána, které mají všichni ležet u nohou a obdivovat ji, hrůza.

Chci ti jen říct, aby ses opravdu radši "přemohla", říkej si, že je to jen oslava a oni vypadnou a pak se s nimi zas x-měsíců nebo let neuvidíš a že to děláš pro manžela....ale držím palce, není to jednoduchý...je to spíš na blázinec, znám to, bohužel.....