Re: Co zabírá na vaše agresivní děti?
To jsem ráda, že nejsem tak zcela mimo mísu. Ono to je fakt o tom, umět se s tím nějak srovnat. Já jsem ho taky pořád posuzovala, že je strašnej, neposlechne, neposedí. On je naopak po dětech jako divej, chce se kamarádit atd. A pořád jsem měla stres, sousedka mi "radila" že když něco provede, musím to dělat jako ona, že ona malýmu před dětma stáhne kalhoty a dá mu na holou!! Tak to jsem jí řekla, že TOHLE bych svýmu dítěti nikdy neudělala, že pro něj je naopak trestem to, že jdeme domů. Tohle je normální ponižování! U nás jednu dobu pomáhalo i takové to pevné objetí, když se vztekal a nebyla s ním řeč. On je dost kontaktní, některé děti to nesnáší a těžko se mu vysvětluje, že to prostě dělat nemá. Někdy se tak rozjede, že není jiné řešení, než ho popadnout a pevně držet, říct mu, vyvztekej se, vykřič se, já to vydržím, on ze sebe dostane ten přetlak a pak je zase na nějakou dobu klid.
Jinak je to moc šikovnej kluk, kterej dokáže dělat radost, velkej rozumbrada. Ale má prostě určitou genetickou výbavu, se kterou nic neudělá. Já jsem byla prý taky vzteklina a občas to sama vidím, že on se chová podobně jako já, jenže já už v sobě mám takovou nějakou klapku, kdy mi dojde, že takhle ne, že takhle z toho bude leda průšvih ;)
Odpovědět