Re: Rozdílný názor v důležitém rozhodnutí

Jo, to mi povídej.... když mi starší dvě odrůstaly, začal ve mě klíčit stejný pocit. Už nikdy rozechvělé očekávání //, už nikdy šimrání uvnitř, už nikdy porod, už nikdy sosání, první úsměvy, procházky s kočárkem. Manžel dlouho nechtěl (malý byt, špatná finanční situace), argumenty jsem uznávala, byly pravdivé, ale rozum a srdce je něco jiného a hormonům neporučíš. Jak to nakonec dopadlo, víš a malá slečna je náš absolutní nejmilovanější mazlíček

Teď už podobné pocity nemám. Myslím, že na tři děti jsem byla naprogramována a teď vím, že je to můj strop. Kdyby přišlo čtvrté, tak si ho samozřejmě necháme a milovat ho budeme stejně, ale už tomu nebude předcházet ono toužebné snění o zavinovačce.