Re: Je bonding opravdu tak důležitý?

Libik, já už ti to jednou někde psala, ale nevím kde.

Pro začátek vycházejme z toho, že si zamilovaný panic bere zamilovanou pannu.

Takže se chystají, jak nejlíp dovedou, koláče se pečou, šátečky vyšívají...

V den D se odehraje obřad v kostele, doma hostina, no a večer je pěkně s housličkama odvede družba s družičkou do komůrky...a přijde nezdar. Buď toho na hostině splácali moc dohromady a jdou blejt, nebo jsou moc nervózní nebo co já vím... prostě se přihodí, že to nevyjde.

Situace 2: i by to bylo šlo, milý své milé už sundal věneček a ona ho rozechvěle zabalila do vyšívaného šátečku a schovala na památku, celé se to vyvíjí velmi slibně, nervozita opadá... když tu náhle vrazí do komůrky zcela cizí, řekněme úřední osoba, že jim musí změřit tlak a podepsat papíry, a ať koukají jít od sebe, že u nich na vsi hubičkování není důležitý, jde přece o zdraví a daná osoba na to ani není zvyklá, a ať jsou rádi, že se jim z těch všech pochoutek z hostiny neudělalo blbě a neblejou.

Podle mě si v prvním případě citlivější nevěsta pobrečí, chlapec zanadává, no a třeba druhý nebo třetí den to rozchodí, a ještě o zlaté svatbě to dávají k lepšímu, jak místo romantiky blili.
V druhém případě citlivější nevěsta může mít zbytečně zkažený celý líbánky a chlapíka taky bude stát víc jemnocitu, trpělivosti a přesvědčování, než jí toho leknutí zbaví a nebude jí to nervózním stažením příslušných míst bolet, ale začne jí to těšit. No a není to závažný a přitom zbytečný problém, aby hned na začátku několik tejdnů nebo měsíců haprovala souhra v loži manželském??? Kór když třeba vidíš po ránu široký úsměv své švagrové a slyšíš smích a vzrušení z jejich komůrky? A ještě o zlaté svatbě ony dva manžele hulvátství onoho ouřady může upřímně srát, místo aby to byla úsměvná historka pro vnoučata.

No, a teď si vem to šestinedělí a různé povahy matek - prostě některá si řekne, holt to nevyšlo, klepala jsem se po ztrátě krve, že bych ani neudržela mimino, některé je to strašně líto, když navíc netuší, jestli k celému nezdaru byl vůbec důvod a není to jen buzerace úplně, ale úplně k ničemu...a té klepající se vyčerpáním se taky buď dá říct "no vono to přežije i bez potulení" a vykašlat se na ní, nebo se k ní dá mlčky přisednout a dítě jí přidržet na hrudi a koukat, jestli se pomalu z toho vyčerpání sebere nebo jestli se mají rozběhnout pro transfuzi nebo co... A sestra/doktor(ka), co rodičku má v péči prvně v životě, má větší chybovost v tom odhadnout, na koho musí velejemně a kdo je drsnější nátura, takže má hovno co určovat, kdo a jak dlouho se potřebuje tulit.

A to beru pro zjednodušení jen ze strany matky a né novorozeněte.

Jinak ty následky - ono to může být jedno s druhým - nepříjemný zážitek způsobí stres a nervozitu, citlivější povaha si to víc vezme. Navíc ty špatné následky byly pozorovány na sociálně znevýhodněnejch matkách a pokud je mi známo, tak v obvyklých případech (kdy zbytek šestinedělí k tobě rodina přistupuje nějak citlivě a muchlujete se s miminem) to (až na možné problémy s laktací, když se začne kojit pozdě, že) lidský rod vyrovná vlastními kompenzačními mechanismy (zejména zapojením hlavy), ale už to nikdy není jako TA ONA OPRAVDICKÁ VYDAŘENÁ "svatební noc" se vší ostýchavostí, rozechvěním, romantikou...ale to ještě nic nepraví o tom, jak vydařené bude celé manželství a jak si třeba manželé budou oporou v krizové situaci...to se uvidí až po těch letech a asi v průběhu svatební noci nebude jádro pudla, to s tebou souhlasím.

Je to drobet pochopitelný?