Re: Žijeme odděleně

Evelynko, jj, úplně tě chápu, taky jak jsme se od sebe odstěhovali, tak najednou to začlo být čím dál horší, samé hnusné sms. A on že se cítí v pohodě beze mě, jako by si uvědomil, že ted je svobodný, a furt takové ty řeči, že já mu nechybím, apod. (já se ponižovala, že je mi smutno). Stačilo pak (nastoupila jsem po MD asi za půl roku od rozchodu do práce) dát jen malinký impulz k žárlení (nikoho nemám), a už tu byly najednou sms typu, "šuk.j si s kým chceš, jsi mi volná", přitom jsem šla jen s lidma z práce na "pivo". Nic víc. A takhle se ke mě choval tři dny. Takže tak volná jsem mu asi nebyla (bylo to cca půl roku po rochodu, takže dlouho). Já se z toho vzpamatovávala strááášně dlouho. Ted jsme od sebe osm měsíců. Občas se v tom ráchám neuvěřitelně. Hlavně když si vezme malou, a je s ní. Někam jedou . A já sama. Za týden si ji bere na týden na dovolenou, ani nevím kam jedou, protože to je jeho věc.... Prostě on ted si žije, jako že konečně začal žít asi. Ad peníze, taky jsem najednou ta mrcha, co ho o vše obrala (žiju u rodičů, vše mám staré, on zůstal doma - na svém baráku).
Takže si zvykej, že to ted bude asi jen horší.
Taky najednou třeba celý týden nezavolal. Ani malá třeba byla nemocná. a nestavil se. Bydlíme ve stejné vesnici...
Myslel si, že přijde když se mu to hodí.
Opravdu mu musíš dát najevo, že není jen on na světě. že máš své plány. To ho najednou zarazilo, kolikrát zavolal, že se staví, a já mu řekla, že nejsme doma. Neříkat kde jste! Nic mu do toho není! Máte jiný plán už vymyšlený....
Ad jídlo - nechystej mu svačinku pro děcka, at se stará. Jo, to znám, snažíš se, a on stejně jen vidí to, co je špatně.
Napíšu možná ještě zítra z práce. Ted jdu vyndat malou z vany