Problém s mámou

Musím se někde vypovídat.Už začínám bláznit z mojí mámy. Mám dvě děti, když jí někdy poztřebuji na hlídání, tak ohlídá, ale tváří se fakt strašně nadšeně, a když to jde, tak strčí děti mý babi, které jhe 86 a dětem jsou dva a tři roky, nemůže za nima běhat, nemá už to bystrost kde co zrovna dělají, takže je to o strach, ale mojí mámě to nedochází.
Začínám pomalupři dětech podnikat z domova, lidé si chodí ke mě domů pro objednané produkty, co vyrobím, no a jelikož moje máma kdysi podnikala v tom samým, a pak toho nechala a 20 let už to nedělá a více méně byla doma a táta ji živil, tak teď mi dělá zle že s tím začínám, je schopna říkat zákazníkům, že to stejně dělat nebudu, že to dělám špatně, no něco ve smyslu, že si ode mě nic brát nemají, nechápu jí. Já chci pro své děti to nejlepší a chci je vždy ve všem podporovat.
Když jsem ještě měla děti malinký, tak ta mladší byla uplakaný mimi, pořád jsem ji nosila a dělala psí kusy aby jsem prckovi vyhověla, k tomu jsem měla roční dítě. No a máma chodila a říkala všem koho potkala že jsem jelito máma, které pořád dítě řve.
Pomáhala mi tenkrát, ale tak akorát, že šla někam na návštěvu, a odtáhla mi tu větší, když malá spala a já se jí mohla věnovat, a žádný domlouvání nepomohlo. Zkrátka nebyla schopna pochopit, že chci s dětma být a věnovat se jim každou volnou chvilku.
Je plno věcí, který si uvědomuju, až teď, když mám sama děti.
Klidně plevelte, ráda si počtu jakýkoliv názor