ze života

Je to trochu mimo mísu, ale nedá mi to Loni zemřel jeden náš dobrý známý. Jsme věřící, tak jsme se za něj modlili i s dětmi. Na pohřbu byly děcka naprosto nadšené - pán měl modrou rakev (protože byl člen KDU, teda podlě mně totální úlet) a kolem bylo moře kytek (byl to fajn chlap). Spadlé lístečky si děti odnesly domů a pak se asi půl roku ptaly, kdy zase půjdeme na pohřeb, že se jim tam moc líbilo Oni totiž měli potom hostinu, tak taky proto A ve škole se paní učitelka v září ptala: děti, co jste pěkného zažily o prázdninách? Načež se dověděla: my jsme byli na pohřbu!
Byla jsem ráda, že to vzali tak pěkně. Já bych to jako malá asi nevydejchala.