Re: Dědictví - aneb .... kdo přežil bez újmy ?

Zdravím všechny. Přesně vystiženo - nedořešené nebo jinak zmastěné dědictví mezi sourozence opravdu postaví zeď.Mám mladšího bratra,kterému zůstal po smrti rodičů velký zařízený dům.Já jsem se dědictví vzdala,protože doma slýchané přání rodičů bylo,že dům zůstane bratrovi a já "přece nebudu tak chamtivá,abych po něm chtěla polovinu vyplatit-vždyť by se musel na celý život kvůli tomu zadlužit,a já už jsem stejně vdaná a máme byt atd.atd".Respektovala jsem jejich přání-samozřejmě s tím,že brácha dům neprodá a zůstane v něm.Vždycky říkal,že ho prodá jenom přes jeho mrtvolu.No-asi by mi na fleku jeblo,kdyby si to rozmyslel a teď po letech dům prodal,za část peněz si koupil levnější byt a zbytek peněz by si užíval-pochybuju,že by mi něco dal,vždyť papírově nemám už na nic nárok.Bratr je sám,já mám velkou rodinu-a za vodou rozhodně nejsme.Splácíme hypotéku,všechno co máme,jsme si museli koupit.Brácha není zadlužený,živí jen sebe,šetří penízky,mým dětem při jejich narozeninách s úsměvem řekne,že je chudý strýček a popřeje jim potřepáním ruky nebo i zapomene,sem tam nějaká čokoláda...A ještě má občas chytré řeči-jak se může někdo v dnešní době zadlužovat hypotékama a půjčkama-on by si nikdy půjčku nevzal-Ha Ha-on se zadlužovat nemusel-když bydlení má,nábytek a veškeré spotřebiče ještě po rodičích,auto mu taky kupovala ještě mamka a taky má asi dost hloupou sestru...Měl by aspoň držet hubu a krok!No zůstali byste klidní při takových rozumech?Já jsem od přírody "introvert", takže jsem si to s ním nikdy nevyříkala,ale pravda je,že tu zeď vnímám hodně.Občas se kvůli tomu pohádám i s manželem,ale jelikož u nich v rodině je to v podstatě podobné /rodiče chtějí,aby dům dostal jenom jeden a nikoho nevyplácel-kde by na to vzal,že?/,tak nevím,jak to jednou bude.Holt nám nebylo souzeno dědit po rodičích.Jak se říká -co člověk nevyžení,to za celý život nenašetří!Ale mám poučení:u mých tří dětí nechci dělat stejné chyby-aby to mezi nimi taky nestavělo zdi!Snad se to povede!Ahojte.