Zdravím, dnes na mě nějak padla depka či co, tak se trošku vypovídám a poprosím o názory. Když jsme byli malí, opustila nás matka, otec nás vychovával po tři roky sám (dostal nás do péče - 4 děti), pak přišla mamka (vychovala mě) a byli na to dva. Když mi bylo 19náct, taťka odešel k jiné přítelkyni. Dlouho jsem mu to měla za zlé, ale nakonec jsem zjistila, že je to jeho život a jeho věc a byla jsem i ráda, protože byl konečně šťastnej (mluvil se mnou, ptal se, jak se mám - to do té doby pro mě bylo menší scifi). Po asi třech letech chtěl miminko, tak ho měl a požádal přítelkyni o ruku. Všichni se radovali - včetně mě, protože z jeho přítelkyně se vyklubala super holka a moje kamarádka. Jenže týden před svatbou (když už byly prstýnky, šaty a vše zařízené) jí řekl, že má jinou. Ona nedělala scény, nic, ale on se sbalil a odešel. Ona zavolala rodičům (kamarádky má daleko) a v tom se taťka vrátil. Měl vyhrožovaný od "tchána", že ho zabije, jak se ještě přiblíží a tak. Od té doby, i když by ho snoubenka brala ještě zpátky, začal furt omílat, že jsou krimirodina a vymlouval se na jejího otce. Začal dělat hajzloviny nehorázný a vyhrožoval sebevraždou, citově vydíral, policajti ho hledali po celé ČR a pak ho našli a on řekl, že to byla pomsta ex
já samozřejmě stojím na straně ex snoubenky - nic mu neudělala, hezky se k němu chovala, on nemusel nikdy nic, jen uspával malou. A pak ji opustil týden před svatbou s jinou, kterou si po měsíci vzal
nikdo nerozumíme jeho chování, proč to udělal. Snažila jsem se s ním po dobrým mluvit. Nějak mu to vysvětlit, že mu nikdo nechce sebrat malou dcerku, ale on na to reagoval tak, že nejsu jeho dcera a konečně to ví, že mě maže ze života a z paměti
mě je to ale líto. Já vždycky stála za ním, byl do té doby něco jako Bůh /pro mě/, nikdo lepší do té doby pro mě neexistoval, ale po tomhle?
začal zase kouřit (měl těžký infarkt a lékaři mu řekli, že má dva roky života, když nepřestane - nebyl to první infarkt, tak 6 jich měl a jednu složitou operaci srdce) a kašle na všechno. Někdy mám z něho pocit, že to dělá proto, aby umřel a my všichni měli výčitky svědomí nebo nevím oč mu jde. Já se mu neozvala od doby, kdy mi volal a řekl mi, že mě maže ze života, ale mrzí mě to a je mi líto, že na mě sere
chtěla bych ten vztah s ním nějak obnovit, ale nevím jak. Nechci to být já, kdo se ozve, kdo bude volat, ale zároveň mě zajímá jak se má, jak žije, co dělá. Snad mě někdo chápete
nevím jak to řešit. Bavila jsem se s bratrem i sestrou a s nimi v kontaktu je, i přesto, že oni také stojí na straně ex snoubenky, se svojí vlastní matkou ale, mojí babičkou, v kontaktu není. Tak já tomu nerozumím jak to rozděluje. Nevím jak se mu ozvat, jak zjistit jak se má. Poradíte?