kactuliku

to že vyžaduje tatínka, když je doma, je naprosto normální (co já bych zato dala, když malé byly dva roky).
Je prostě pořád s tebou, a většina zdravých dětí pak má ponorku a je rádo, když je doma někdo jiný, kdo jim může pomoci.
Být tebou nebrala bych si to osobně, rozhodně to od ní není pomsta a pokud tatínek je svolnej a s dcerkou dělá, tak bych to využila nějak pro sebe, ten čas, kdy on je doma a ona chce jeho - v klidu bych si uklidila, odpočinula, četla knížku.
Naše malá pro změnu nikoho nechtěla, má ADHD a ke všem měla nedůvěru a nechtěla nic ani od manžela, protože nebyl důsledný a tyto děti to velice zjednodušeně řečeno "neberou" - potom prostě osoby neberou.

Co já bych za to dala, kdyby v té době k někomu a od někoho si něco chtěla nechat udělat dala.

To bití koriguj, jestli mluví, tak se jí zeptej proč plácá - ale na první pohled bych řekla - ty plácáš ji - jí to přijde normální a tak když ji někdo nazlobí plácne ona jeho.

měla jsem to doma, pak jsem zjistila, že opravdu to plácnutí za to nestojí a dcera víceméně v okamžiku přestala všechny otloukat. Prostě děti se nejvíc učí příkladem - a nejvíc od matky, která s nimi je nejvíc. Takže si napočítej do 10, když nezabere do 15 a ještě jedna dětská psycholožka radí, představit si na místě dítěte dospělého - třeba kolegu, manžela - ty bys totiž taky neplácla za to, že dělají něco, co se tobě nelíbí - a jakože určitě něco takového dělají.
Todle funguje u mě, jednám s dcerou jako sobě rovným, už cca rok a třičtvrtě a musím říct, že se mi to mnohonásobně vrátilo na jejím chování.