Re: Co vám dítě řeklo nejhoršího co vás opravdu citově ranilo?

Zatím nic...starší je stejný ročník jako dcera zakladatelky, obdobné výroky taky občas plácne...že ho to tady pěkně štve, že chce jinou rodinu, že je to tu nuda, že....snažím se to překládat, co tím myslí..jsem naopak ráda, že to říká, že se nebojí ventilovat aktuální pocity...nevadí mi, když mi řekne se vztekem v oku, že je na mně naštvanej a že ho rozčiluju, když mu říkám, co má dělat...chápu to, já mu říkám to stejné, jako důležité vidím, že musí zůstat zachovaný určitý respekt tj. neurážet, neponižovat, nenadávat sprostě atp. Když se uklidní vždy se omluví a často si o tom povídáme, proč to řekl..někdy si to sám odůvodní, co ho naštvalo aproč atd..někdy řekne prostě, že ho to tak napadlo a že to tak nemyslel. Snažím se odhadnout ten důvod, např. když se rozčiloval, že odejde, že ho tu nikdo nemá rád, bylo jasné, že se cítil zaskočený pozorností, kterou jsme věnovali miminu..měl svým způsobem pravdu...objala jsem ho a řekla ať nechodí, že tu bude bez něj smutno. Naštvaný chvíli ještě zůstal,a le bylo vidět,že to chtěl slyšet...doporučuji se zaměřit na situace ve kterých to říká a hledat důvody.