Můj bratr mě nenávidí

Normálně mě šikanuje, shazuje, nadává mi, ponižuje. Je o devět let mladší, je mu dvanáct. Panebože teď vypadám jak debil, že se nechám, ale kdo něco takovýho nezažil, tak asi nepochopí. Jsem neschopná, ani neumím rodit (oba dva synové se narodili císařem)-tady ťal do živýho, jsem tlustá, blbá. Pokaždý když přijdeme za mamkou-co tady zase chceš, zase tad otravuješ. Nikdo ho nemá rád, snad kromě mamky. Je na všechny hnusnej, na mamku sprostej,celej den si válí zadek u počítače, hraje hry, cpe se brambůrkama, arašídovým máslem a kofolou, domácí úkoly si dělá s mamkou zásadně až večer. Doma nepomůže, ani ten blbej koš nevynese, když už musí jít něco udělat, má plnou hubu keců. Nikdy ho nikdo nechtěl na prázdniny, ani na víkend. Všichni jsou podle něj debilové, on je největší machr, nejchytřejší, nejinteligentnější. Do nikoho jinýho tak nerejpe jak do mě. A to jenom když jsme v místnosti sami dva, s mamkou nebo někým, kdo není dospělej. Nejlepší na tom je, že si sám v podstatě ani nenachystá jídlo, sám doma se bojí, když mamka někam jede, třeba jen do města nakoupit, tak jí každých patnáct minut volá kdy už se vrátí. Má cca 170cm a váží 86 kilo! Před měsícem jsme byli venku, zase mě urážel, já mu vrazila facku a když jsem se otočila, tak plnou dvoulitrovkou flákl do boudičky u kočárku, kde spal můj tehdy dvouměsíční syn. Já myslela že ho zabiju. Kdyby to ta boudička nezastavila tak nevím co bych dělala. Co s tím, snažím se ho ignorovat, ale mým dětem sakra ubližovat nebude. Nemám chuť mu ani dát dárek k Vánocům, u mě prostě zřejmě jako bratr skončil.