Kbyby moje sestra nebyla teď už šťastně vdaná, řekla bych, že to psala ona!!! Zažila de facto to samé: Nejdřív to byla stašná láska, nicméně už od začátku se sestra tchýni nelíbila, tak ji sestra začala asi po roce ignorovat. Jjeí přítel bydlele stále s matkou, sestra u rodičů, ale po 2 letech vztahu se nastěhovali do svého pronájmu a tchýně začala prudit, že se jí stýská, denně volala nebo psala maily. Přítel to nějak zvládal asi tak 2 měsíce, pak začalo citové vydírání, že ji nemá dost rád, ani jí nepomůže etc. Do té doby za ní jezdil (sestra odmítala) cca 1x týdně na druhý konec města, pak začal jezdit 2x týdně. Tchýně i on žili spolu 23 let bez otce, jenom oni dva, byli na sebe fixovaní. pak tam občas přespal, pak se zdržel i druhý den... To už se sestře nelíbilo, začala protestovat, protože to nebylo jen o těch návštěvách, ale i o tom, že maminka chtěla novou pračku, takže se jí jela vybírat pračka, přestože doma měli 20 let starej šunt a přítel dokud ten šunt fungoval, nebyl ochotný investovat do nové pračky - matinka dostala novou a domů si vzali její šunt, starej "jenom" 10 let...na dovolenou jezdila s nimi, rpotože jinak by doma zůstala 14 dní sama, takže hotel se vybíral podle toho, kde si to líbilo jí. Na nákupy se autem jezdilo, kdy se to hodilo jí atd. Sestra postupně přítele dokopala, aby šel k psychologovi, samotnému se m u taky občas nechtělo za matkou jezdit, ale nedokázal jí říct ne (chudáček byla přeci doma sama). U psychologa byl 3x, pořád jakože velká snaha to řešit, výsledek nula. Hádky, tichá domácnost, vysvětlování, jojojo chápu tě, snažím se, ale za týden to bylo ve stejných kolejích...další velká snaha to urovnat nastala ve chvíli, kdy se chtěli vzít - matka zavelela k útoku a začala dělat takový peklo, že to sestra vzdala. Dva roky byla sama, vzpamatovávala se z toho, měla ho ráda a rozcházet se nechtěla, ale prostě to už nešlo vydržet, co mi vyprávěla bylo neuvěřitelný (matka volala skoro o půlnoci, vyhrožovala infarktem, pomlouvala sestru jak je neschopná mu vyžehlit košili...). Teď si sestra našla nového partnera a je šťastně vdaná, cítí se konečně svobodně a jako opravdová žena a partnerka a je na sebe hrdá, že se nenechala tenkrát utáhnotu na vařený nudli plný slibů a že tenkrát našla odvahu to jednou provždy utnout s "maminčiným miláčkem" (sice chytrej, hezkej a zábavnej, lidi ho měli rádi, ale ve vztahu prostě nepoužitelnej a nezměnitelnej). Toť zkušenost z rodiny, snad ti to pomůže jako ilustrace toho, co tě nejspíš čeká. Tvůj přítel ani jeho matka nejsou a pravděpodobně ani nebudou psychicky schopní fungovat jinak a jakmile váš vztah pokročí dál (svatba, dítě apod. nebo její důchod, zhoršení zdraví), čekej ještě horší problémy než teď... Přeju hodně štěstí a nerozhoduj se dlouho!! Pokud cítíš, že něco není už hodně dlouho v pořádku i přesto, že jste to zkoušeli u psychologa, tak z toho vztahu vycouvej, dokud nemáš závazky a dokud to jde!!!! Príma chlapů ještě chodí po světě spousta, věř mi