Taková obyčejná neděle

Víkend by měl sloužit k odpočinku a ke stmelování rodiny. Mám pocit, že mě tyhle dny vždycky psychicky vychýlí z normálu. Postava herce Kodeta v Pelíškách je jen slabý odvar mýho manžela, kdo má někoho takovýho doma, tak ví, o čem mluvím. Místo scény týkající se noků u nás proběhla ještě horší scéna týkající se nedobitých baterií do foťáku, chtěli jsme vyfoťit syna při rozbalování dárků a sfoukávání svíček a foťák nešel - samozřejmě to byla jenom moje vina, jak taky jinak. Další výstup byl kvůli dětem, že nechtěly jít ven. Taky to byla moje vina, protože jsou přeci ve všem tom špatném po mně a já jsem "pecivál" a neumím se bavit. Do toho od rána má nahlas puštěnou hudbu - ten děsně rychlý trasch metal, či jak se to píše, a mě už jde ze všeho hlava kolem, klepe se mi žaludek a chce se mi hystericky křičet. Teď se převlíká za čerta a já čekám, jak dopadne večer, co zase bude špatně. Beztak řekne, že jsem dětem připravila chudý balíčky a že zase škudlím.