Re: Boj proti čertům - a co ostatní tradice?

Souhlasím s tím, že mnozí dnešní rodiče mají nezdravě ochranitelské postoje vůči dětem. Zrovna včera jsme si s babičkou povídaly, ona ráda vzpomíná na svoje dětství, a nemá už nikoho, s kým by mohla svoje vzpomínky sdílet, tak je vděčná, že ji ráda poslouchám. Vzpomínala na to, jaká byla zima, hlad, jak se strachovali, že budou nálety, jak když museli do krytu, bála se, že se udusí, protože tam bylo málo místa. A jak jí jedna paní v krytu dala jablko, protože nebylo co pít.
A můj tchán napsal pro své vnuky knihu vzpomínek, jaké to bylo dřív. Otec mu zemřel, když byl malý, od 12 let musel sám hospodařit, o zvířata se starat, na pole chodit. Neumím si vůbec představit, jak by jen zlomek z toho mohly přežít naše děti.

Moje kolegyně má děti na 1. stupni ZŠ. Každou chvíli je bere s sebou do práce, protože nemůžou jít do školy. Nejsou nemocné, jenom do školy jít nechtějí. Ema se naučila, že když se jí nechce psát úkol nebo učit básničku, prostě ráno řekne, že ji bolí hlava nebo břicho, a do školy nejde. Když zjistí až během výuky, že něco nemá, zavolá mamince, ať pro ni přijde, že ji bolí hlava. Velmi účelové chování, a stupňuje se čímdál víc. Chlapec má zase stavy, kdy zrychleně dýchá, bojí se, že se udusí. Obě děti každou nepříjemnost života řeší útěkem do nemoci, kde mají spolehlivou ochranu.
Myslím si, že je to nezdravý trend :-(

Jinak tradice mají svůj význam, a jestliže jim společnost propůjčuje jiný, je to samo o sobě známkou jisté frustrace. Vždyť i potřeba trestat děti nepřiměřeným způsobem pod rouškou "tradice" má určitou vypovídací hodnotu. Společnost se velmi orientuje na děti, ale zapomíná přitom na dospělé. Představa, že se dospělý člověk dokáže chovat adekvátně, protože je přece dospělý, nemusí vždy odpovídat skutečnosti.