Re: Boj proti čertům - a co ostatní tradice?

Děkuji všem za odpovědi, i za to, že se to "nezvrhlo" mimo nebo do obviňování se. Ráda jsem si vás početla.
Uvědomila jsem si, že jsem nadhodila téma a nenapsala svůj názor. Tak aspoň dodatečně:
Nemám nic proti tradicím (i když to tak někteří z vás možná pochopili). Ale všeho s mírou. U nás pořádají nadílku na obci. Jeden čertík dal každému dítku do ruky prskavku, druhý jim je pak zapálil a tím skončil "pekelný rej". Přijel Mikuláš s andělem a nadělil balíčky. Žádné strašení. Loni jsme byli na představení, kde byli čerti realističtější. Na to jsem malýho připravovala dlouho dopředu neustále opakovanou mantrou, že čerti berou jenom zlobivce, takže jim musí říct, že byl hodný. Jednu chvíli jsem musela chovat, když se trochu bál, ale když přišla řada na nadílku (nadělovali taky čerti) a ptali se ho, jestli s nima půjde, tak jim suverénně odpověděl že ne, protože byl hodnej.
Za mých mladých let nás čerti nestrašili, takže mi to nikdy divné nepřišlo.

Pomlázku měl náš taťka z bužírky a sakra to bolelo. Jako vrchol trapnosti mi přišlo otevřít v paneláku dveře od bytu každému, kdo zazvonil s otázkou, jestli tu bydlí nějaká holka. Pak nastavit pozadí mezi futrama a na pár lupanců nadělovat. Vadilo mi to jako malé, i jako starší. I na střední škole. Jeden rok jsem nabrala asertivitu a ve dveřích hochům z vedlejšího paneláku (víc jsem o nich nevěděla) řekla :"Ale já vás kluci neznám." A zavřela dveře. Pošklebovali se mi s touhle větou na ulici ještě měsíc.
V mých 17 letech si jeden hajzl (omlouvám se, ale není pro něj slušnější výraz) myslel, že o plomlázce se může cokoliv, tak se snažil násilím zjistit, co mám pod tričkem. K tomu jsem byla drobet handicapovaná nohou v sádře od kotníku až do půli stehna. Byla jsem tak vzteklá, že jsem mu vyškubla tu jalovcovou větvičku a rozciüpovala ji na pidikousíčky a ani jsem si neuvědomila, že píchá.
Prostě velikonoce nesnáším. Bohužel tady na vesnici je zvykem, že se chodí koledovat slivovice. Opilí sousedi v ložnici jsou taky chuťovka. Tak to prostě řeším tak, že jezdíme pryč a naděluji jen těm, kteří ke mně přijdou v míru a "neozbrojeni".
Náš malý hlavně recituje básničku, pomlázkou šlehá jen ve vzduchu.