Re: Boj proti čertům - a co ostatní tradice?

Nevidím na čertech nic zlého. jsem pro to, aby se šlo na ty děti šikovně, když je dítě strašpytel, tak povím čertům, aby se drželi vzadu a je to ne? taky si myslím, že pro úplně maličké děti (2 roky) to ani není nutné, nebude mít z toho rozum a akorát bude řvát i když čerti nebudou dělat nic. neříkám, že všechny děti to tak mají, ale dost určitě ano. názory tady na rodině, které jsi popsala, mě dost překvapily, ale co čekat, chodí sem kdoví kolik matek, které dělají různé i dost neobvyklé věci, že. No ale zpět k tématu - když jsme chodili za čerty po škole, bylo nám dobře 13 nebo 14, v jedné třídě (byla to tuším 2. třída) kluci strčili do pytle jednu holčičku a odnesli jí na chodbu. při přečtění tohohle se určitě spoustu matek zděsí, ale situace byla ve skutečnosti taková, že 3/4 třídy na čerty už nevěřilo a chtěli se prostě bát a jedna odvážná holčička se nechala vzít do pytle a vyndat na chodbě. děcka se ,, vyděsily" a malá slečna se smála a dostala sladkost za odvahu a byla to prostě legrace, nikdo z toho trauma neměl. a teď si představte, že ty děti doma vyprávěly: mami, čerti strčili lucku do pytle a odnesli jí pryč!
a dále vlastní zkušenost: když mi byly 2 roky, přišli k nám čerti. byli to bratranci v pubertě a já se šla podívat na chodbu, když mi všichni říkali, že přijdou čerti. snad ani neměli anděla a mikuláše, to už si nepamatuju, jen na ty čerty - oni totiž vylítli z výtahu, chrastili řetězama a děsně řvali - no a já samo řvala jak kdyby mě vraždili a schovávala jsem se u tety, která je obratem poslala pryč. a pointa? ano, pamatuju si tuhle událost, protože byla nejspíš silná. ale už ve 4 letech jsem se čertů nebála a nechávala se od nich chovat a s nima fotit a v pubertě jsem s oblibou za čerta sama chodila. trauma z toho opravdu nemám a ani jsem nikdy neměla. traumata, která mám, se týkají nevhodné výchovy rodičů a na to by měly ty matky především myslet - to dítě, i když ho vyděsíte, tak se z toho opravdu nezblázní. jestli víte, že se z toho bude vzpamatovávat měsíc, tak si je domů nezvěte a jestli víte, že bude řvát před nima a do večera o nich bude mluvit s nadšením, že tam byli, tak je pozvěte a je to.