Ahoj,
nelehké téma, alespoň pro mne..., ale potřebuju se někomu vykecat.
Mám dvě úžasné děti a skvělého manžela, což mi dává velkou sílu, ale jsem ve znamení Vah a jako taková mám neustálou potřebu řešit neřešitelné, hrabat se v problému pomalu až do zcvoknutí a tím problémem je manželka mého otce.
Vdala jse se před 8 lety, hned nato se můj otec rozvedl (s matkou již nějakou dobu nežil) a rok po mé svatbě se otec oženil. Matka zůstala dodnes sama.
Rodiče se rozvedli dost ošklivě, já a moje sestra jsme byly pozvány k soudu. Na nějakou dobu se cesty nás všech rozešly, bylo to fakt hnusný. Moje matka nemohla zkousnout, že se chci stýkat s ní i s otcem, takže se mnou nekomunikovala až do narození mého syna. Můj otec byl již tenkrát dost starý pán, strašně zamilovaný do své přítelkyně, která se pořád okolo mne snažila cukrovat a stále trpěla tím, že jí nechci říkat mami a že ji nemám dostatečně ráda. Já se těšila z toho, že je otec konečně šťastný. Nicméně po jejich svatbě naše vztahy velice ochladly, vídali jsme se míň a míň a když se mi narodil syn a moje matka se nade mnou ustrnula, přerušili s námi styky úplně. Snažila jsem se je zvát, tátovi jsem volala, ale pak jsem si konečně přiznala, že to nikam nevede, že otec nemůže (vysvětloval mi to ztrátou soběstačnosti), nebo nechce, jeho manželka pochopitelně taky ne, se s námi stýkat.
Takže naše vztahy skončily na zdvořilostních sms z mé strany, kdy jsem tátovi přála k narozeninám atd.
Ovšem včera přišla rána, kdy jsem jim oběma poslala sms s přáním do nového roku. Otec nezareagoval - to jsem čekala, ale jeho žena mi odepsala dost nevybíravým způsobem. Napsla mi, že hlavně že se my máme dobře, co "moje svědomí o rodičích" a že se mi to jednou možná taky vrátí.
Zírala jsem na to jako blázen, vůbec jsem nedokázala pochopit, kde se v tento den bere tolik zloby v jednom člověku. Nebyla jsem schopná na to zareagovat, bylo to fakt hnusný. Nejdřív jsem chtěla reagovat a napadaly mne různé odpovědi od milých a ignorujích text na který bych odpovídala, až po ironické, jízlivé a vulgární. Nakonec jsem nenapsala nic, manžel mi to vymluvil, ale ještě teď jak to tu píšu, tak se třesu.
Došlo mi, že vlastně ani netuším, jestli táta ještě žije, že pokud ano, tak se k němu ani mé přání nemusí dostat a že je tu někdo (možná i on), kdo mne z celého srdce nenávidí a přeje mi fakt hnusné věci.
Všem co jste to přečetly celé, Vám všem děkuju, protože jsem z toho špatná a muselo to ven.