1.1.2011 21:18:07 Žžena
Re: Studium a podpora rodiny a partnera.
Sráží Tě proto, že je v něm sakra malá dušička když Ty budeš v něčem dobrá (nebo dokonce lepší než on). Dostává na frak jeho sebevědomí. Aby sám před sebou byl "dost chlap", tlačí Tě do pozice "ženy u plotny", v tom cítí jistotu, že má navrch. Hodně mužů fakt není schopno se srovnat s tím, že jejich žena je v něčem dobrá.
Jinak u nás je teda model naprosto jiný. Teplé večeře nemíváme, resp. rozhodně je já nevařím. Teplé jsou pravidelně jen obědy (a ani ty nemám na starosti výhradně jen já, není problém aby uvařil manžel, a to ani nemusím mít čtyřicítky horečky ani zkouškový), k večeři se jí ohřáté jídlo co zbylo od oběda, namazaný pečivo s nakrájenou zeleninou, ohřátá klobása, nějaká buchta... každý den jinak dle chuti, a ve všech těchto jídlech je manžel plně soběstačný a já mu večeři vůbec nepřipravuju, prostě to vůbec nevedeme jako "moji povinnost", na které by trval nebo kterou by mi výjimečně odpouštěl. Sám si vezme na co má chuť a vůbec to spolu neřešíme.
Původně bych byla řekla, že moje studium manžel nijak zvlášť nepodporuje. Ale oproti tomu Tvému tedy podporuje hodně, akorát že to tak nějak berem jako samozřejmost a neříkáme tomu ústupky, odpouštění povinností atd. Jednou týdně má celý den syna když jsem ve škole. Mohl by chodit se synem ven zatímco se učím nebo něco píšu, tedy manžel by šel rád, ale synátor je klíště a nechce se ode mne většinou hnout. Takže když zrovna nejsem ve škole, visí na mně dvouleťák, ale zase jak říkám, nemám na hrbu jakýsi balvan "ženských povinností" co Ty.
Jo a psychicky se chová podporujícně, ze složených zkoušek vyjadřuje radost, nevede žádné řeči typu "proč to děláš, je to k ničemu".
Odpovědět