Výchova dvou kluků

Prosím poraďte zoufalé mamince dvou kluků. Jednomu bylo 2,5 roku, druhý bude mít 17 měsíců. Společně mi kluci dělají z bytu kůlničku na dříví - neexistuje tady předmět, který by nebyl zničený. Mám dost práce, takže se jim nemůžu věnovat pořád, a činnosti jim spíš zadávám. Ale jakákoliv věc v jejich rukou se stává zbraní hromadného ničení. Z kostek nestaví, kostkama hážou a tlučou do nábytku. Knížky si neprohlížejí, knížky trhají. Pastelkama nemalují, pastelky lámou a rozhazují. A když je hračky omrzí, jdou do obýváku likvidovat počítač, televizi nebo DVDčko, rvou záclony, ničí žaluzie, dusí se navzájem dekou, dělají díry do podlahy, hážou věci do záchodu atd. atd. Prostě za celý den neudělají jedinou věc za kterou bych je mohla pochválit, ať dělají COKOLIV, vždycky je to lumpárna. Nevím, možná jako žena nechápu hru kluků, asi je to normální... Dělají to i když si hraji s nimi. Bordel mi nevadí. Ale každý přece uzná, že ničit věci, to se prostě nesmí! Když to vysvětlím mladšímu, většinou poslechne (za chvíli to dělá zas, ale chápu ho, má na to věk). Když ale vysvětlím staršímu že něco nemá dělat, ať mu to řeknu jakkoliv (klidně, naštvaně, zamračeně, s úsměvem), jakmile ve větě zazní slovo NE, spustí se šílená nezvladatelná reakce - řev, křik, kopání a mlácení do všeho včetně mě, vyhrožování, mlácení a žduchání sourozence a ještě naschvál to udělá znovu. Když ho zavřu za dveře ať se vyřve, je to ještě horší: Udělá na truc všechny věci, které má zakázané. Roztrhá knížky, vyrve ze zdí lišty, rozbíjí hračky. Když mu za to dám na zadek, vše se opakuje... Trvá to tak celé dny, pořád dokola. Prostě kolotoč, ze kterého nenacházím cestu ven... A trvá to už nesnesitelně dlouho! A žádný posun k lepšímu! Prosím o pomoc! Dělám něco špatně? Děkuji!