Období vzdoru, rozmazlenost, přecitlivělost

Ahoj, nějak si nevím rady ,proto budu vděčná za Vaše zkušenosti,tápáme nyní..mám 17měsíčního synka,od narození nespavec (trvá dodnes,ale už lepší,(učili jsme spaní) uřvaný,řekla bych dost citlivý,kvůli všemu brečel,tak cca do roka probrečel a prokňoural celé dny,samozřejmě málo a špatně spal,tudíž byl přes den unavený,protivný,kvůli každé blbosti brečel,nevydržel,než se ohřeje jídlo,probrečel to atd atd.,fixace na mě...nyní už lepší,protože se může hýbat,zkoumat,ale přijde mi ,že to pozvolna přešlo do období vzdoru..brečí méně,ale jakmile není po jeho,problém...!
Má určité věci,co má zakázané, to jakžtakž dodržuje,vždy stejné,ale problém je v situacích,které průběžně vznikají během dne např.: potřebujeme se oblékat,chce si hrát,chce piškot,dávám mu pár,ale on chce další,chce do koupelny,občas mu ukazuji tam šampony a já nemůžu,nechce se mi tam lítat 10xdne atd.,v herně cíťa,když jiné dítko vezme hračku (není na jiné děti zvyklý)řev,nevím,jak na něj ,co už je vzdor,co ještě pláč,přecitlivělost,zkouším ignorovat,někdy ale chytne hysterický brekot z toho,běhá za mnou,chce do náručí,chytá jakoby tiky,prostě si nevím rady, nejsem si jistá, jestli už ho moc nerozmazluji, jsme celkem liberální,dříve mi spousta věcí nevadila,co dělá a nedělá,neřešila jsem to tak moc,neměla taky srovnání,mám jen bezdětné kamarádky,ale nyní se právě snažím malého postupně otrkávat a chodit mezi lidi a pozoruji maminky a jejich dítka,jak vyvádí,jak jsou "vychované" atd. dříve jsme také dost vše omlouvali povahou, nevydrží u ničeho,neklidný,citlivý,to určitě i stále trvá,ale zase na druhou stranu už myslím, že i vymýšlí,třeba vidím,že jej musím od určité věci či činnosti odnést s "ne" ,ostatní nenosí,jen zdálky přikazují,zakazují a dítka jakž takž poslouchají,nebo čekají na mámu,až poté se oblékají sami aj.
Jestli zkoušet, co je to pravé ořechové,na malé vzdory ignorace,na hysteráky s voláním a chtěním do náruče ještě uklidnit,vysvětlit??Zkoušet to..Vím,že každé dítko jiné,srovnání není ideál,ale my i trochu musíme,abychom nežili v tom svém světě,že malý v pohodě a pak zjistili,jaký už je to mazánek...
Díky za Vaše názory,tipy,postřehy...
Asi je i špatně,že nyní si najednou pochybuji o té výchově dosavadní,že ze mě cítí tu nejistotu,ale fakt zatím hledám tu cestu vhodnou právě pro nás a nejde mi se úplně přetvařovat...taky jsem spíš měkkota,což nejde úplně změnit,ale pro jeho dobro se snažím