Zkušenosti z chirurgie

Tak jsem byla v sobotu dopoledne na chirdě s nohou - musela jsem se tam dopravit sama autem a s dvěma dětma za zadkem, no dopajdala jsem do ordinace, poslali mě na RTG, dopajdala jsem i tam (noha fest bolela, měla jsem co dělat, abych tam dolezla), pak jsem pajdala zpátky s rentgenem, v ordinaci mi sdělil pan doktor, že mám velkou zlomeninu nártu a dostanu nechodící sádru a po týdnu pak chodící. Řekl mi, že už na nohu nemám šlapat a mám jít do sádrovny (asi 10m vzdálené od ordinace). No sbalila jsem děti a šmajdala z ordinace, načež se do mě pustila sestra, jestli jsem neslyšela pana doktora, že na tu nohu nemám šlapat.....odpověděla jsem jí, že jinak se asi do té sádrovny nedostanu....a sestra mi hned ostře odpověděla, že jsem si teda měla někoho přivést na pomoc, že jak si to jako představuju. No dopajdala jsem statečně do sádrovny, zřízenec mi dal sádru a že můžu jít. Tak jsem mu řekla, že mám problém - nemůžu dojít po jedné noze do auta, jestli by mi mohl sehnat to kolečkové křeslo, co bývá v nemocnicích u dveří. Ten se do mě pustil, že nemá čas, že má svoje povinnosti, že to si musím zajistit sama, no když jsem skoro začla bečet, dotlačil postel a laskavě mě odvezl k autu...neodpustil si ovšem blbé připomínky. Takiže jsem konečně mohla jet domů, děti byli ze všeho vyjukané, že ani nezlobili.... Jo, ještě podotýkám, že máme automat, takže řídit jsem mohla.
Celý víkend nad přístupem zdravotnického personálu přemýšlím a je mi z toho smutno, já jsem opravdu neměla komu říct, spoléhala jsem se, že to pochopijou a pomůžou mi.......no spletla jsem se, dali mi to vyžrat. Celý den jsem včera probrečela, bylo mi z toho hrozně smutno, taková lhostejnost a nezájem...