Práce vs etika

Ani nevím, jak téma nazvat, ale snad mne něco napadne...

Před dvěma týdny jsem nastoupila jako call operátorka. Jak to vypadá po 14ti pracovních dnech?

Ztratila jsem veškerou optimistickou náladu o myšlení ostatních. Kolegyně lidem neskutečně nadávají (samozřejmě tak, aby to lidi neslyšeli). 60ti letý člověk je pro ně starý senilní dědek, maminka na mateřské je kráva (produkt nechtěla), stejně by nesplnila podmínky. Podnikatel je ku a pi..., protože neměl zájem. Jsem z toho dost znechucená.
Ke všemu jsem měla telefonu staršího pána, který si chtěl povídat. Prý je nemocný, o produkt zájem neměl. Prý "děvenko, já nic nechci...to, co bych chtěl mi stejně dát nemůžete". Zase u toho brečím, dneska už asi po osmé.

Doma mne učili si vážit ostatních, toto neznám. Učím tohle i své děti, nechci, aby se takhle chovali k ostatním. Je mi z toho hodně úzko. je to jen ve mne, nebo to máte taky?