Zamyšlení pro všechny, kteří pracovat chtějí a nemohou

K založení tohoto tématu se chystám už delší dobu, sledují příběh Krevetky, dneska mne k tomu popíchlo téma Morunky a absolvovaný pohovor.
Naše firmička bohužel spěje k zániku, jsme soukromá jazykovka zaměřená dosti specificky a od půlky března se prostě přestalo dařit. Takže sháním něco jiného. Odpovídám na inzeráty, kde požadují: středoškolské vzdělání, znalost práce s počítačem, angličtinu, praxi v administrativě, ve vzdělávání, či komunikaci s klienty. Splňuji všechno, v životopisu si nevymýšlím, mám ho schválený jednou personální agenturou. Přesto odezvy se rovnají nule. Mám takový pocit, že v mém životopisu je jeden údaj, který zaměstnavatele či personalisty dokonale odradí. Totiž rok narození. To jsem si ověřila na dnešním pohovoru u jisté firmy obsazující místa recepční do různých objektů. Slečna byla moc fajn, ale natvrdo mi řekla: já bych vás s vašimi zkušenostmi obsadila hned, ale mám pokyny "shora", chtějí mladé slečny s vizáží modelky. Vzpomněla jsem si na slova jedné kolegyňky, že si nedovede představit padesátiletou asistentku nebo sekretářku. Z jednoho bývalého působiště znám jednu velice ráznou a schopnou paní, teď jí bude plus mínus šedesát a sekretářku dělá dodnes. Jednomu celkem známému a vysoce postavenému muži. Takže si to představit dovedu. Ale 99 % inzerátů, které si na netu otevřu zvou do "mladého kolektivu" a lákají na "pozice vhodné pro absolventy". Přitom požadují praxi...
Nedávno byl na jednom inzertním pracovním serveru článek o tom, že nechuť zaměstnávat "staré" je české specifikum. Jedině tady zaměstnavatelé preferují mladé, v článku psali o tom, že minimální šanci mají padesátníci, ale na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že i čtyřicítka znamená téměř nulové šance na pracovním trhu. Tedy pokud mám zaměření asistentka. To je mi houby platná praxe na mezinárodních projektech, kvůli které jsem opustila své stálé a spolehlivé pracovní místo.
Často mne chytá beznaděj, protože nevidím cestu ven. Mladší už nebudu a s nezájmem zaměstnavatelů mne opouští elán.
Pracovních míst je málo a zaměstnavatelé si vybírají. Těžko si vyberou starou škatuli.
Všem, které hlásají, že kdo chce pracovat, práci si najde přeji, aby je nikdy nepostihla ztráta zaměstnání okolo čtyřicítky. To by pak musely svůj názor přehodnotit...
Ale na druhou stranu podobný problém nemají jen staré "baby", ale i mamky s dětmi.
Proč se práce stala nedostatkovým zbožím?