Re: Zamyšlení pro všechny, kteří pracovat chtějí a nemohou

Mamčo, i já mám 4 děti, menší, než jsou ty tvoje. Sice mám manžela, který hodně pomůže, ale jinak nikoho a pracuju, vkuse jsem byla doma jen 2roky (rizik.těhotenství a pak rok dvojčat). Paradoxně až na mateřské jsem zjistila, v čem jsem opravdu dobrá, a co by mě bavilo, a našla v tom uplatnění, zatím jen na pár hodin týdně. Chystám se svůj obor ještě vystudovat na VŠ, chtěla bych zkusit dělat 2obory současně, bude to znamenat dojíždět daleko. Petadurku chápu, jak to myslela, i když to napsala docela ostře. Nemáš to vůbec lehký, protože jsi na děti sama, a zase tě obdivuju za to, jak to zvládáš, i s tou brigádou. Na každé situaci je něco pozitivního, ty máš zas starší děti, které ti v případě potřeby pomůžou, naší nejstarší je 5let a o hlídání si můžeme nechat zdát, ale mám zas manžela, se kterým se můžu vystřídat.
Jinak můj den dneska: ráno obléct všechny 4 děti, odvést je do školky, doma mi zůstalo mimino. Školka je dost do kopce, domů dorazím notně splavená a zralá do sprchy. Ve 12hod mi přišla sousedka na pohlídání dcery, odcházím do práce, v 16hod se vracím, dobíhám bus, abych se vrátila co nejdřív. Manžel dneska skončil rozumně, takže v 16hod dorazí domů společně se mnou a utíká vyzvednou děti ze školky, já si přebírám mimino od sousedky. Normálně ještě mívám čtvrtky 2 soukromé hodiny, takže za normálních okolností odcházím v 17hod a vracím se v 20hod domů, manžel mezitím opatří děti. Dneska mi odpadlo, mám volno (což je super, ale zas přijdu o peníze). V noci se učím, uklízím, skládám prádlo, peru, suším.