Po 31 letech bydlení rodičů u nás ve vesnici je všechno najednou pryč

Padl na mě nějakej splín je tomu týden,co se mi odstěhovali rodiče z vesnice do malého mětečka,které je sice pouhých 6km,ale já se s tím nemůžu nějak vyrovnat.S rodiči máme výborný vztah bydleli jsme od narození tady ve vesnici,kde bydlím s dětmi a mužem a bráchou,který má půl domu.Rodiče bydleli na konci vesnice a kdykoliv mi bylo smutno zašla jsem za nimi a povídali jsme si.Mamka nyní bydlí v městě,kde pracuje a tudíž odpadlo dojíždění mamka si zvyká celkem rychle,tatka nikolivje to vesnickej typ pocházející od narození též z vesnice ze statku zvířata atd.Tady odkud se odstěhovali to bylo díky špatným vztahům s rodiči mé mamky,(od začátku,co se naši vzali)kdy to došlo docela dost a daleko a mamka řekla dost a šli pryč z domku.Tatka šel s mamkou díky tomu,že jí má rád,sice sem tatka jezdí skoro každej den,ale přesto mi chybí jako kdyby nevím,co
Ve stejnou dobu si brácha,který nikdy neměl žádný vztah je mu 30let našel přítelkyni,což jsem ráda líbí se mi (ale když ji neměl byl dole u nás pečenej vařenej a ted jsou pořád nahoře a za celej den se za mnou nikdo nepřijde ani podívat:-(
chápu to jsou zamilovaní,ale kdyby na chvíli zašli na čaj kafe a prohodili kus řeči
manžel je etd zrovna stále v práci a já jsem tu s dětmi sama a truchlím:-(
Jinak dům ve kterém nyní bydlíme začal stavet tatka s mamkou cca před 16lety,ale neměli peníze na dodělání tak až jsem se vdala tak jsme to tu dali dohromady a proč tu píši celej život dávali peníze do tohoto domu stavěli jsme ho svépomocí a najednou naši nemají,kde složit hlavu a tak jsou v podnájmu:-(
přijde mi to vše líto a uvažovala jsem i o tom,že kdybych po mateřské našla dobrou práci a manžel taky odešli by jsme a přenechali jim to,co jím citově náleží.
Snad mi aspon někdo porozumí a když ne tak neva já jsem se vypsala a cítím se už lépe