Re: Náboženství - rozbroj v rodině

Jano, já osobně bych trvala na předdětské možná předsvatební dohodě. Když to řeknu jinak. Měla jsem 5 let přítele, kterého jsem opravdu měla hodně ráda a jelikož byl z protestantské rodiny jako já a jelikož jezdil na akce mládeže... tak jsem tak nějak automaticky myslela, že je taky člen církve jako já... vypadal tak. Ovšem až po letech, kdy jsem byla totálně zaláskovaná jsem se od něj dozvěděla, že si mě nikdy vzít nemůže, protože člen naší církve není a ani nebude a ví, že by mým rodičům nebyl dobrý... ale kdybych i přesto s ním chtěla dál "kámošit", tak kdyby to jednou došlo dál, tak nemá problém s modlením při všemožných situacích a kvůli dětem, nebude bránit jejich chození do sboru(kostel) a nebude je odlákávat... Prostě dohoda byla postavená takhle. Nicméně byl hodně složitý, takže i náš vztah/nevztah byl hodně složitý, takže vše dopadlo úplně jinak i přesto, že on sám nakonec dospěl do stádia, že se pokřtít nechá a bude znovu chodit do sboru, jen teda o 50 km dál Já jsem si ale nekonec vzala úplně někoho jiného, ale to je jiná kapitola. Tím vším jsem chtěla napsat, že mi tohle připadá jako hodně důležitá dohoda a pokud jsi na ni kladla význam a on s tím souhlasil, tak by to on měl i teď akceptovat! Teda ovšem má-li jeho slovo nějakou váhu.