Re: Náboženství - rozbroj v rodině

Magrato, jo, asi mám vyhraněný názor, ale že bych byla fanatická? No nevím. Nemám žádné cukání být na věřící zlá, jenom otevřeně přiznávám, že žít bych s věřícím mužem nemohla, už jenom proto, že bychom se neshodli na posílání či neposílání dětí na náboženství a x dalších věcí. Můj manžel vyrůstal za náboženský diktatury, v neděli chodil na náboženství povinně a výsledek je ten, že je z něho radikální antiklerikál a odpůrce jakýchkoliv náboženství vůbec. Moje rodina je ateistická poslední čtyři generace, od první světové války, nebo tak mi to aspoň prababička kdysi podala. Jako malá jsem si myslela, že náboženství je přežitek z minulosti (teď už chápu, že vývoj přece jenom potřebuje svůj čas) a je fakt, že Bible je pro mě španělská vesnice a mám tam mezery ve vzdělání, ale žít se s tím dá Jestli je tohle fanatismus...