Re: Náboženství - rozbroj v rodině

Gordito, v téhle otázce jsem na tom podobně trochu jako ty.

Jsem ateista, ale manželova rodina je věřící. Jedna z prvních věcí, na kterých jsme se domluvili, že až budeme děti, rozhodně nebudou křtěné (stejně jako já), a rozhodně se jim nebude ho hlavy vtloukat náboženství.
Manžel to toleruje, je v pohodě - dohodli jsme se, že až budou mít vlastní rozum, a budou se moci rozhodnout bez manipulace, tak si vyberou sami.
Já pocházím z rodiny, která je odedávna bez vyznání, která považuje náboženské instituce za špatné, zvláště pak pokrytecké katolictví.


Nedávno jedna příbuzná vzala mého syna přes jeho protesty do kostela na nedělní kázání. Doma si mi stěžoval, že musel celou dobu mlčet, byla mu tam hrozná zima (taky po tom hned onemocněl~:), navíc, že ty řeči faráře byly šíleně nudné, a písničky moc smutné a divné. Brečel, že už v životě do kostela nechce.