Re: Vztekání v postýlce

Tak já třeba mám názor opačný - nikdy bych s dětmi pravidelně nespala, protože "to prostě neumím", nejsem schopná s dětmi spát, spím ani ne napůl, ležím stále ve stejné poloze, protože zády bych se k dítěti neotočila, pořád jej hlídám atd. atd. Takže moje děti mají své postýlky (teď už obě mají letiště a spí spolu:o).
Když byla období, kdy občas takhle zaplakaly, tak jsme k nim chodila, třeba co 2 minuty, pomazlila, lehla třeba na 5 minut k nim, zase šla pryč... Prostě aby věděly že jsem blízko, přitom ale aby měly svůj prostor. Vždy to po pár dnech přešlo.
Prostě zkouší co umí, už si uvědomuje svoji osobnost - asi bych mrně přestěhovala do velké postýlky, aby si mohlo vylézat, aby mělo prostě prostor a vědělo že není omezené "zamřížovanou postýlkou"...