Mám problém, vím o tom, a potřebuju víc pohledů z různých stran. Zajímají mě názory těch, co ty podobnou situaci mohli znát z pohledu mého, z pohledu přítelovy exky, jeho rodiny a z pohledu přítele samotného.
Přítel chodil několik let zpět s jistou slečnou. V momentě, kdy se rozešli, protože jim to přestalo klapat, se ale ona a přítelova maminka shodly na tom, že si skvěle rozumí a budou tedy udržovat přátelský vztah dál. Potud nic nenamítám, OK.
Je ale taková situace... bydlím s přítelem v bytě u jeho rodičů, jak už jsem se někdy zmínila, a momentálně se staráme o přítelovu nemocnou babičku (po úraze). Kámen úrazu nastal v době, kdy jsme si přivezli babičku, protože rodinná přítelkyně je nyní u nás na návštěvě minimálně jednou týdně, a to do večerních hodin. Chápu, že byt je přítelových rodičů a ona jejich návštěva, takže bych si nedovolila pípnout, ani kdybych z té situace měla osypky, to jen, aby někoho nenapadlo, že bydlím u nich, tak si nemám stěžovat.
Uvědomuju si, že je to slečna celkem sympatická, nic mi neudělala a celá přítelova rodina ji má za ty roky ráda. Berou jí prý jenom jako rodinnou známou, ne v kontextu s tím, že něco měla s jejich synem. Jenže já na ni začínám mít značnou alergii, dodám ještě, že přítel z jejích častých návštěv doma taky není nadšený, takže když ona přijde, my většinou odejdeme ven. I když ze začátku jsem se snažila kontaktu s ní nevyhýbat a zůstat s ní a maminkou doma, když přišla.
Jenže kámen úrazu je tady: Ač nemám potřebu na přítele žárlit, tak mě vytáčí chvíle, kdy "jsme maminkou udoláni
" a dáme si s ní a rodinnou přítelkyní třeba víno nebo kafe. To se začne VŽDYCKY (rod. přítelkyně) vzpomínat na historky, jak s mým přítelem byla u jeho babičky, na velké rodinné události, co se dělo a tak, a začne mu říkat zdrobněle a poplácávat ho po zádech a ramenou... brrr.. chápu, že ho může brát jako kamaráda, ale v souvislosti s tím, NA CO vzpomíná, v jakém jsou vztahu a i s ohledem na mě by si snad mohla ty oslovení a hlavně ten fyzický kontakt nechat ujít, ne?
Prostě a jednoduše, je mi nepříjemné se s ní setkávat. Nic proti ní jinak nemám, ale necítím se dobře, když mám být někde zároveň s ní.
Teď má být menší rodinná oslava (dvě holčičky slaví narozeniny) a přítelova maminka, když jsme se o té oslavě bavili, nám vyrazila dech, když pravila: Oslava bude v ... hodin u nás, ale počítám s tím, že tady asi nebudete. Na otázku, proč ne, odpověděla, že "Bude tady ... "(rodinná přítelkyně).
Chápu, že mamince může být šumák, že my dvě (já a rod. přítelkyně) nemáme nějak extra vztah, ji zná několik let a mě pár měsíců, takže co se týká mě, chápala bych volbu rodinné přítelkyně na oslavu. Ale nepřijde mi fér - ne, přijde mi hnusné, pokud tuší pravděpodobnost, že buď přijde rodinná přítelkyně, nebo její syn, zvolí si raději ji. Z toho je mi smutno.
A mám z toho všeho výčitky svědomí - mám se snažit o nějaké extra dobré vztahy s ní, když vím, že celá přítelova rodina ji má ráda? Nebo jsem megera, že prostě považuju za minimálně nezvyklé, aby rodina mého přítele zvala bez okolků na návštěvy a oslavy jeho EX, když ví, že tam je jeho současná přítelkyně, která ji sice toleruje (s ohledem na rodinu), ale nemusí? Jen dodám, další ex, které byly mezi rodinnou přítelkyní a mnou, ji nemohly ani cítit, takže pokud přijely na návštěvu, ona do bytu nesměla
Moc se omlouvám za román, ale poslední dobou nad tím pořád přemýšlím (protože je pořád u nás) a nevím, co s tím, nevím si rady. Navíc si uvědomuju, že v létě, o hodech, a podobných rodinných sešlostech bude naprosto samozřejmé, že bude zvaná a už teď je mi z toho fyzicky divně