Vařili byste dětem/partnerovi denně obědy, pokud by mohli mít jídlo v jídelně?

Je to věc, která se mě přímo netýká, ale teď jsem to nedávno probírala se svým žákem, kterýho doučuju aj. On ani jeho sestra na obědy nechodí a pokaždé, když k nim odpoledne přijdu, tak tam voní jídlo. Prý na obědy nechodí proto, že mu to v jídelně nechutná (sestra prý zas proto, že nejí polévky a zeleninu). Popravdě bych nebyla ochotná takhle pro děti nebo i partnera vařit, pokud by jídlo měli zajištěné jinde a vymlouvali se, že jim nechutná apod.
Než jsem odešla na MD, tak jsem měla jednu kolegyni v práci celou sobotu vařila do zásoby jídlo na týden pro děti studující SŠ. Obědy ve škole samozřejmě nebyl problém zajistit. Vždycky si na to stěžovala, jak je uhnaná a jak nic nestíhá. Ona i manžel se stravovali v práci.
A do třetice kamarádka, která vyvařuje manželovi, kterej je pro změnu shnilej zvednout zadek a jít se najíst jinam - má stravenky a kousek od práce restauraci, kam chodí jeho kolegové. Ze začátku jí to ani nevadilo, ale už jí to asi leze krkem jenže manžel už je navyklej a změnit systém nechce.