Re: Jak reagovat v období vzdoru?

terirez
mám tři děti, po synovi se mi narodila holčička, která má diagnostikované ADHD, ve dvou to bylo s ní šílené, po hodném synovi, kde období vzdoru odeznělo po dvou pohlavkách, jsem byla dost bezradná. Později se prokázalo adhd, velká porucha spánku, která většinu věcí způsobovala. Miminko jsem k tomu neměla, nejmladší syn se narodil, až dcerce bylo 3,5. Ale všechny bouchala, kousala, vztekala se snad 60x za den, úplně kvůli všemu. Radila jsem se v té době hodně s psycholožkou a pomohli mi tyto věci - bití bylo k ničemu, to bylo jak když ji ještě člověk nakopne.

takže být opravdu důsledná - veškeré změny - vypínání tv, odchod z hřiště, odchod z domu - dát si 15 minut rezervu a upozorňovat - protože takto malé dítě nemá pojem o čase - říct poprvé třeba za 20 minut odcházíme, tak si pomalu dohraj - dodívej, za 10 minut odcházíme za pět minut odchzíme - ukázat třeba, že ručička bude tam a tam.. a když už odcházíme, tak prostě nekompromisně, hlavně to hřiště.

U nás na vztekání fungovalo rovněž zavírání do pokoje, malá tam jen vřeštila, občas něčím mrskla, časem se tam zavírala sama, problém vyvstával, když jsme někde byli, a ona se nemohla zavřít a uklidnit, většinou ji to tak šíleně vyšťavilo, že usla.

osvědčilo se mi rovněž mluvení - ne říct skriktně.. teď nemůžeš a hotovo - ale třeba bonbonek si dáme až po obědě, nebo teď hned nemůžu ti to podat, musím ještě pověsit prádlo, chceš jít se mnou a potom si budeme hrát s plastelínou. A nenechat se vyprovokovat, občas jsem večer na sebe pyšná, že jí člověk nenabančí.. ale taky dospělej nemá každej den dobrej.

Musím říct, že u nás se to nejvíc zlomilo po třetím roce, kdy jsem jí nasadila homeo a začala lépe spát, do té doby mi všechno přišlo jako házení hráchu na zeď, ale nebylo, neboj, ona ta důslednost se vyplatí.

U nás třeba dodnes a to je dcerce 4,5 hodně záleží, jak co řekneš... manžel to s ní úplně tak neumí.. třeba když chce vstávat o půl páté ráno a manžel jí tvrdí, že je ještě brzo, ať jde ještě spát - ono je ale venku světlo a ona se začne hádat, že je už ráno... no a já jí řeknu, jestli si za mnou ještě chvíli nelehne, že jsem ještě hrozně unavená.. a ona že jo a v tu ránu spí.

nebo třeba - ale to je spjatý i s tím ADHD ale funguje to i u zdravých dětí - nechat ho vybrat - říct mu, že už je tvůj šikovný kluk a že proto si může vybrat třeba tričko. nebo jestli teď se bude dívat na pohádku a ven půjdete pak nebo obráceně.. nechat ho prostě vybrat.. ale jen ze dvou třeba trik, vysvětlit mu, že má proti miminku výsady... že může na klouzačku houpačku, dívat se na pohádky..
naše maláje hrozná perfekcionalistka, a má rituály a třeba ji děsně vytočí taková blbina, že nestojí ve výtahu tam jako dycky, nebo že jí někdo zmáčkl tlačítko.. a tak...

tak držím palce a pevné nervy... ono to není boj kdo z koho.. je to prostě dítě a zkouší tě.. vím, že když je to po 150 to stejné, tak už je to úmorné, ale rodič seš ty a hranice stanovuješ.. a nemusí to nutně být boucháním dítěte.. ikdyž u některých třeba ten plácanec na zadek zabere.