Re: Dětské hranice

Myslím, že z toho fakt vzešla trochu hysterie, ne?
Záleží na každém, jak si dítě vychová, jak si to nastaví....a jasně jsem psala, že to, jak zakladatelka reagovala, se pochopit dá, nejsme stroje...ale asi to nebyl první problém, když je z toho diskuze, takže jsem připsala svou trošku do mlýna.
Mrkni do pár psychologických knih (možná ne těch úplně nejmodernějších, kde je to odezdi ke zdi), ale do těch klasik...nebo na stránky dětských psychologů.
Tohle jsou zásady dětské výchovy.
Podívej třeba na spoustu sebevražd dětí poslední dobou, ztráty motivace dětí k životu...a jedním z příčin je právě ztráta bezpečí dětí, marnost v životě, naukotvení se. Dítě nemá, o koho se opřít.
Tohle už není vůbec na zakladatelku, tohle už je v diskuzi mezi námi dvěma o stanovení hranic.
Jasně, že jsem taky udělala spoustu chyb ve výchově jako každý a kvůli tomu, že dítě nechtělo ven, se svět nezblázní..takových situací ještě bude..ale chce to reagovat na ně s přehledem a nadhledem....jako autorita, jistota. Za tím si stojím. To, že se to nesčíslněkrát nepovede, že bude hysterák, to i bude....jsme všichni živí, máme nějaké reakce.....

A nezaměňuj to, prosím, za dril a nerespektování potřeb dítěte, o tom jsem skutečně nepsala.
Zakladatelce se omlouvám a vůbec jsem nechtěla říkat, že je špatná maminka, bylo to spíš obecné zamyšlení.....nad těmi hranicemi.