Mirena a vztah k ní

Po skončení šestinedělí jsem si nechala zavést Mirenu. Gynekoložka označila nehormonální tělíska za zastaralou záležitost (ona zavádí pouze Mirenu) a že když teď několik let neuvažujeme o dalším dítěti, je pro mě Mirena nejlepší volba. Tak jsem souhlasila. Mám ji asi dva týdny a nějak se s ní nemůžu srovnat - po psychické stránce. Asi se ve mě bouří hormony po porodu, navíc k tomu asi i ty hormony z Mireny...Nejvíc mi vadí při kojení - dívám se na svého chlapečka a říkám si, že do něj cpu jakési hormony i když to není nutné a chce se mi z toho brečet. V letáku je informace že do těla dítěte se dostává asi 0,1 % dávky Levonorgestrelu...to číslo se jeví jako malý, ale jaká je ta dávka v reálu??? a že nejsou známy žádné projevy negativního ovlivnění růstu nebo vývoje kojeného dítěte, ale stejně mi to vrtá v hlavě - no jo, ale co když se jen nestihly ještě u nikoho projevit, protože nepočítám s tím, že by s Mirenou byly mnoholeté zkušenosti... Případnou škodlivost tělíska vůči sobě ale neřeším. Je to moje první dítě, nějak mě před zavedením nenapadlo jaké pocity to ve mě bude vyvolávat. Kromě toho mi vadí i to, že cca po 2 dnech jakýschsi "premenstruačních" bolestí v podbřišku jsem začala krvácet a od té doby krvácím. Doktorka mi řekla, že krvácet možná ani nebudu. To mi taky celkem vadí, říkám si, že jsem mohla mít od menstruace ještě klid a že jsem se mohla na celou Mirenu vyprdnout. Byly jste po zavedení v podobném psychickém rozpoložení? Potřebovala bych nějakou korekci z venku, je mi jasný, že se mnou cloumají hormony a nejsem schopná uvažovat racionálně. Znáte někoho, kdo by si nechal tělísko vyndat z psychických důvodů - že by se s ním nesžil nebo by mu způsobovalo v letáku uváděné nežádoucí účinky jako nervozitu a změny nálady?