Re: Důsledný rodič a umíněné dítě

Whitep myslím že na to vlastně máme dost podobný názor, odváděním pozornosti jsem ani tak neměla na mysli neudělat co je třeba, ale odlehčit situaci nebo přerušit - v našem připadě spirálu nastupujícího záchvatu. Většinou se k původnímu tématu vrátím za chvíli ale zkusím to třeba někdy podat jinak.

Souhlasím s tvou teorií že některé děti vlastně tu důslednost rodičů přejímají. Takže čím víc na něčem trvá rodič, totéž napodobuje dítě a to je pak uzavřený kruh, kdy je potřeba hledat ty cesty jak to prolomit. Přemýšlela jsem totiž dříve nad úplně tím samým, viděla jsem na synovi vlastně v určitých momentech svůj odraz a říkala jak po něm můžu chtít aby nelpěl na tom co chce, když já se chovám stejně a on vlastně dělá to co já.

Jak píšu výše u nás byly k tomu ještě těžké hysteráky, tak jsem se musela naučit dost improvizovat. Ona to manipulace někdy je, ale spíš možná někdy víc motivace, ta funguje nejlíp, jen se někdy musí najít ta správná. Nejlepší je, když si nakonec myslí, že to tak vlastně chtěl sám :))

To co píšeš s tou nemocnicí to považuji ale za něco jiného - to fakt spíš podraz. Něco podobného bych neudělala, protože to by mi syn přestal věřit. I když asi jsou situace kdy to člověk prostě udělá. Děti si ale tohle pamatují dobře, sama jsi toho důkazem.

Každopádně prolomování napodobování vlastní důslednosti je oříšek, vím o tom své, takže přeji hodně štěstí ať najdete tu svou metodu :))