Re: taková normální prokrastinace jedné matky

Já? Myslím, že bych v klidu mohla kandidovat na předsedu Prokrastinologické společnosti a měla velké! šance uspět
Střední nepočítám, to se nějak dělo samo. I když už o svaťáku to bylo více než patrné. Odstěhovala jsem se na osamocenou chatu mé kamarádky(dnes bych tam umřela strachy a přečetla celou místní knihovničku ). No a na VŠ, vůbec nechápu, jakou volnou difuzí se ty informace vstřebaly do mé hlavy, asi něco jako Brownův pohyb molekul. Na pokoji jsem měla tisíc krámů, kterými jsem se mohla zabývat, plno knížek TV, furt jsme se s někým navštěvovali, vařili v kuchyňce a já nevím co. Velmi!! mě deptala má spolubydlící, která měla svou polovinu vybavenou jako vězeňskou celu, vždy měla plán, který samozřejmě plnila a ještě si to odškrtávala, dokonce si vypracovávala otázky a učila se první větu zpaměti , a chodila narozdíl ode mě včas spát. Jo a vstávala v 6hod ráno a učila se nahlas. Tak si říkám, kdo z nás byl letadlo ?

A myslím, že časem se to jen zhoršuje. Vůbec neprokrastinuju produktivně, furt čtu, co nemám