Díl 2

Rodina, do níž jsem se přivdala, měla taky své rituály. Část příbuzných byla židovského původu (i když slavili vánoce úplně normálně), což přispívalo k chaotičtějšímu prožití svátečního dne.
Bratr manžela ležel na židovském hřbitově a celá několikrát rozvedená a mnohogenerační rodina každý rok usilovala o společnou návštěvu. Dnes už se snad sehráli, ale ty první roky bez mobilů se nikdy nedokázali pořádně sejít.

Ráno se zkrátka několik příbuzných sebralo a odešlo k jiným příbuzným. Ti už ale zvonili na dveře v jiné pražské čtvrti. Kdo se výpravy neúčastnili, se snažili aspoň podávat co nejpřesnější zprávy o pohybu jednotlivých výsadků – a tím se to ještě komplikovalo.
Poté, co ozdobeni bizarními pokrývkami hlavy (kvůli vstupu na židovský hřbitov) navštívili asi 3 prázdné byty, se někteří z nich opravdu sešli nad dotyčným hrobem.

Na hlavách měli leccos od cylindrů přes námořnické kšiltovky, příliš malé klobouky po dědečkovi, zmijovky – až po kapesník s 4 uzlíky (jednalo se o zvláště váženého člena rodiny, ověnčeného mnoha tituly, ale bohužel velmi roztržitého).

Byla to smutná a zároveň slavnostní chvíle, ale oni vypadali jak šílenci.